pátek 2. ledna 2015

Alternativní a augmentativní komunikace 3: Znak do řeči

Neverbální komunikace v podobě gest, mimiky či řeči těla se považuje za nejstarší typ komunikace. Je fylogeneticky mnohem starší, než komunikace verbální a má také poměrně velkou výpovědní hodnotu. A i když už si s ní dnes plně nevystačíme a doprovázíme ji komunikací verbální, má stále své využití, například v tzv. znaku do řeči.
            Znak do řeči nám prakticky využívá veškeré neverbální dorozumívací prostředky. I když některé znaky vycházejí z pro nás známějšího znakového jazyka Neslyšících, je nutné mít na paměti, že znak do řeči je na rozdíl od znakového jazyka pouze kompenzačním prostředkem, nebo doplňkem řeči. Slouží převážně pro zlepšení komunikace, její usnadnění, rozšiřování slovní zásoby apod. Je nutné si uvědomit, že naším cílem není naučit jedince plno znaků, ale hlavně mu zprostředkovat komunikaci.
Znak do řeči využívají zejména jedinci s narušenou komunikační schopnosti, kteří mají obtíže v expresivní složce řeči, tedy v samotné produkci mluvy a vyjadřování. Často to jsou jedinci s mentálním postižením, autismem, mohou to být také osoby s centrálním narušením hybnosti, pro které je tvorba řeči příliš složitá a jejich tělesné postižení jim to neumožňuje. Komunikace probíhá prakticky tak, že je mluva doplněna znaky, resp. se význam slova spojuje s odpovídajícím symbolem. Znakují se převážně klíčová slova ve větě a dbáme na vhodný výběr znaků, odpovídající úrovni daného jedince. Měly by být jasné a jejich provedení jednoduché, také při mluvení zpomalujeme tempo řeči, nepoužíváme zbytečně dlouhé věty a zpřesňujeme výslovnost. Je důležité, aby byl znak do řeči používán stejně v rodině i v zařízení, které jedinec navštěvuje. Nejprve dítě naučíme znaky týkající se jeho zájmových činností, potřeb, nebo rodiny. Postupně slovní zásobu rozšiřujeme. Při užití znaku do řeči dbáme na to, aby vzdálenost mezi dítětem a dospělým nebyla menší, než 50cm a větší, než 2m. Dospělý vyřkne ve větě klíčové slovo současně s daným posunkem, obsah posunku podpoří mimikou. Povzbudíme dítě k napodobení gesta, a pokud se mu nedaří, vedeme mu ruku.

            Při komunikaci je nutný vzájemný oční kontakt, pozornost upoutáváme dotekem, zamáváním ruky v zorném poli dítěte či poklepáním na stůl. Za jakoukoliv snahu dítěte komunikovat, nebo naučit se nový znak, chválíme.