středa 11. března 2015

Autismus 5: Dětský autismus

Pravidelní čtenáři našeho seriálu Autismus už se v problematice těchto poruch poměrně dobře orientují. Znají obecnou charakteristiku a vědí, co znamená sousloví autistická triáda a dokážou si také představit, jak lidé s autismem komunikují (doplnění těchto informací si můžete zajistit přečtením posledního dílu seriálu Alternativní a augmentativní komunikace). Pokud by si tedy pisatel předcházejících dílů dal nějaké novoroční předsevzetí, mohlo by znít asi následovně: Seriál Autismus na blogu Obrázkové školy začnu psát do větší hloubky. Dnešní díl tedy již bude o něco konkrétnější, bude charakterizovat nejčastěji diagnostikovaný typ autistických poruch, tedy dětský autismus.
Dětský autismus je považován za nejzávažnější autistickou poruchu. Protože se jedná, jak je uvedeno výše, o typ nejčastěji diagnostikovaný, je také nejvíce prostudovaný. Byl objeven jako první mezi autistickými poruchami, a to americkým dětským psychiatrem Leo Kannerem. Díky němu můžete poruchu najít také pod názvem Kannerův autismus/syndrom, méně často i pod názvy klasický autismus, infantilní autismus nebo časný autismus. Tato porucha je v podstatě syndromem (skupinou příznaků typickou pro danou poruchu), který se diagnostikuje na základě projevů v chování. K diagnostice dochází nejčastěji v předškolním věku, tedy asi mezi čtvrtým a šestým rokem života, avšak odlišný vývoj daného dítěte je patrný již před třetím rokem alespoň v jedné ze tří následujících oblastí:
1) v receptivní či expresivní složce sociální komunikace (tedy v tom, jak řeč vnímá a jak si ji vysvětluje či v tom, jak ji sám používá)
2) ve vývoji výběrových sociálních vazeb nebo reciproční sociální interakce (dítě jakoby nerozlišuje neživé od živého a neuvědomuje si přítomnost či existenci ostatních lidí)
3) ve funkční či symbolické hře (dítě si nedovede hrát s běžnými hračkami nebo běžné dětské hry)

Pro diagnostiku dětského autismu je zároveň důležité, že zahrnuje všechny tři složky triády, protože u jiných autistických poruch tomu tak být nemusí.
Abychom měli charakteristiku dětského autismu za úplnou, je nutno dodat, že je tento syndrom velmi často (až ze dvou třetin) pojen s mentální retardací, a to více v pásmu těžkého a hlubokého mentálního postižení (IQ 34 a méně bodů). Vyšší než u běžné populace je také výskyt epilepsie. Samotný dětský autismus najdeme častěji u chlapců než u dívek, a to asi v poměru 5:1.

Výčet dalších poruch, které pod poruchy autistického spektra spadají, přineseme v dalším díle seriálu, stejně jako charakteristiku Aspergerova syndromu, který je u laické veřejnosti patrně nejznámější, a to především díky filmovému průmyslu.