úterý 31. března 2015

Klíč pro komunikaci s osobou s autismem

Za pár dní - dne 2.dubna se uskuteční Světový den porozumění autismu a tento článek sem dáváme proto, aby co nejvíce lidí mělo možnost osobám s poruchou autistického spektra porozumět.




Toto stručné vodítko si neklade žádné nároky na úplnost ani na univerzálnost. Bez ohledu na to, že
se vyplatí dodržovat určitá obecná pravidla, jsou lidé s autismem charakterově stejně pestří jako
kdokoli jiný a nikdy nebude existovat žádný soubor pravidel, uplatnitelný na všechny bez rozdílu.
Osoby s autismem a především s Aspergerovým syndromem lze do jisté míry rozlišovat podle
toho, jak reagují na situaci, kdy se stanou neobratní v pro ně nesrozumitelných společenských
situacích: zatímco aktivní subtyp se spíše začne projevovat a vyjadřovat emotivně a někdy
až provokativně, aby svou neobratnost skryl za toto jednání, pasivní subtyp spíše přeruší jakoukoli
komunikaci a projevy omezí spíše na pláč nebo odmítání dalšího kontaktu. Oba subtypy mají
tendenci se v takové situaci uchylovat ke stimulacím (kývání, hraní si s prsty, stereotypní pohyby);
tyto stimulace doporučujeme ignorovat – člověku s autismem pomáhají udržet si psychickou
rovnováhu.
Následující body se týkají situací, kdy se lidé s autismem ocitnou v potížích a podlehnou panice –
potom je obzvláště důležité pamatovat na zdánlivé drobnosti, které mohou rozhodnout mezi úspěšným
zvládnutím či totálním selháním na obou stranách ... Neberte tedy prosím tato pravidla jako
univerzální klíč, vězte však, že osvojíte-li si tato pravidla pro chvíli nouze, velmi vám pomohou
i v běžných životních situacích, kdy se dostáváte s lidmi s autismem do styku.

1) JEDNEJ PŘEDVÍDATELNĚ. Vyvarujte se situací, kdy se například – byť s těmi nejlepšími
úmysly – dotknete ramene člověka s autismem, aniž by předem viděl, že se tak chystáte učinit. Řada
z nich jsou velmi citliví na hmatové podněty, a když je takový člověk v úzkých, velmi ho to vyleká.

2) PLÁNUJ. Rozhodně se vyplatí, když předem popíšete, co se bude dít (například „Teď
si promluvíme o tom, co se vám přihodilo a potom si půjdete odpočinout.“). Člověku s autismem
to velmi pomůže v orientaci a snáze přečká i nepříjemný rozhovor.

3) NEKŘIČ. Nikdy na člověka s autismem nekřičte ani nezvyšujte hlas, to bude mít za následek jen
to, že se tím zablokuje další komunikace a dokonce ho to může uvrhnout do autistické krize
(dekompenzace a ztráta orientace) – během ní komunikace nemůže pokračovat. Může vadit i silnější
hlas, protože mnoho lidí s autismem má mnohem citlivější sluch, než si dokážete představit; někdy
proto také pomůže, když mluvíte úmyslně potichu.

4) PTEJ SE JASNĚ. Snažte se formulovat otázky tak, aby byly jednoznačné a spíše uzavřeného typu
(umožňující jen jednu ze dvou odpovědí, například ANO / NE). Otázka „Jak jste na tom?“
je nesrozumitelná, protože se může teoreticky týkat mnoha různých témat, zatímco otázka „Máte
nějaký problém?“ nebo „Bolí vás něco?“ je jasná a srozumitelná otázka uzavřeného typu. Nečekejte
ale jako odpověď vyprávění životního příběhu – čekejte jen „Ano“ nebo „Ne“. Pečlivě se vyvarujte
kladení několika otázek najednou, protože zatímco vy budete registrovat většinou jen svou poslední
otázku, člověk s autismem vám – byť jednoslovně – zodpoví všechny v pořadí, v jakém jste
je položili, vy však budete obtížně odpovědi k otázkám přiřazovat.

5) MLUV JEDNODUŠE. Nepokoušejte se oslnit člověka s autismem svou slovní zásobou a znalostí
cizích slov; jednak je možné, že jich bude znát podstatně více než vy a jednak ve chvíli, kdy se ocitl
v tísni, může být pro něj velmi náročné se soustředit na to, co někdo jiný říká. Proto je lepší mluvit
spíše v kratších větách, než v květnatých souvětích a předat sdělení srozumitelně a bez odbíhání od
tématu. Vyvarujte se řečnických otázek („Co si myslíš, že děláš?“ a nedivte se, pokud na ně bude
odpovídat – nejde o provokaci, jen se snaží být přesný), příměrů („Koukáš jako sůva z nudlí“ a nedivte se, pokud začne popisovat odlišnosti – nejde o provokaci, jen se snaží být přesný) a nadsázky, ironie či sarkasmu („To se ti tedy povedlo“ a nedivte se, pokud reaguje vlastním prohlášením – nejde
o provokaci, jen se snaží být přesný).

6) BUĎ TRPĚLIVÝ. Pokud člověk s autismem neodpovídá na otázku nebo nereaguje na vyřčené,
nemusí to znamenat, že odpovědět nechce. Pokud se dlouze rozmýšlí, pak uvažujte o pravidlech 2)
a 3). Pokud nerozumí, nemusí být v tu chvíli schopen to sdělit, ale na uzavřenou otázku „Rozuměl/a
jste mi?“ odpoví. Jestliže člověku s autismem odpověď chvíli trvá (viz pravidlo 5), rozhodně
nepomůže ho pobízet a upomínat – to je naopak jeden z nejjistějších způsobů, jak komunikaci
zpomalit.

7) ROZUMĚT A VĚDĚT. Pokud rozumí a přesto se nevyjadřuje, pak je velmi pravděpodobné, že si
prostě v panice nedokáže rozmyslet odpověď. Zvenčí to není vidět, ale v panice či v autistické krizi
často na jeho mysl útočí stovky obrazů, myšlenek, slov a vjemů každou vteřinu a v tu chvíli je velmi
obtížné poslouchat druhé a soustředit se na vlastní myšlení. Nebojte se například zopakovat otázku,
přestože byla srozumitelná – člověku s autismem to pomůže se soustředit na její smysl i na vlastní
následné myšlenky. Určitě neuškodí pokusit se změnit formulaci – možná reakci zbrzdila jen nějaká
asociace pro tazatele nečekaná, ale pro člověka s autismem logická.

8) JAKÝ JE DEN? Člověk s autismem, procházející autistickou krizí, může přechodně ztratit přístup
ke krátkodobé a střednědobé paměti. Tento stav trvá nejvýše desítky minut a velmi pomáhá popsat,
co se vše stalo například za poslední hodiny nebo dny. Zároveň může mít tento člověk s autismem
výrazně zhoršenou orientaci v prostoru – pokud s ním potřebujete někam dojít a vidíte, že váhá a tápe, tak ho buď veďte, nebo mu popisujte cestu, přestože jí jinak dobře zná.

9) OMEZUJ POHLED DO OČÍ. Toto pravidlo sice radí přesný opak toho, co doporučují mnohé
knihy, ale pokud se chcete s lidmi s autismem domluvit, dodržujte ho. Každý pohled do očí a zejména navázání očního kontaktu může vyvolat v člověku s autismem nejistotu nebo i paniku, což může komunikaci na nějakou dobu zcela přerušit nebo zbrzdit.

10) DEJ NAJEVO POCHOPENÍ. Dokonce i tehdy, kdy vám nejsou motivy člověka s autismem
jasné, rozhodně neproděláte, když vyjádříte alespoň účast. Vyvarujte se však frází, protože když
řeknete „Já vám rozumím“ a onen člověk je si vědom toho, že tomu tak není, klidně to i popře, protože obecné vyjádření účasti je sociální funkce a té nemusí rozumět. Ale když řeknete například „Chci vám pomoci“, je to pravda a je to jasné. Pro vás to bude téměř totožné, pro onoho člověka nikoli.

Lidé s autismem jsou často citliví a osamělí, přes svá omezení dovedou některé věci lépe než ostatní,
proto vás vyzýváme: neberte jim důstojnost a věnujte jim pozornost, už tím pro ně vykonáte mnoho.