čtvrtek 19. listopadu 2015

Specifické poruchy učení

Tímto měsícem jsme si pro vás připravili novinku. Další seriál, tentokrát na téma: Specifické poruchy učení.
Není tomu tak dávno, kdy se děti ve škole učily zatvrzelými způsoby, které pokud byly vhodné pro většinu, byly automaticky vhodné pro všechny. A pokud dítko mělo s něčím potíže? Co naplat, bylo málo pilné, nebo za jeho neúspěchy mohli rodiče. Naštěstí dnes je nám již problematika specifických poruch učení dobře známá a diagnostika v ČR je na velmi dobré úrovni. A když se s dobrou úrovní diagnostiky spojí také pedagogové a rodiče, kteří vědí, jak s takto postiženým dítětem pracovat a plně respektují jeho individualitu, má to nevyčíslitelný vliv na jeho budoucí vzdělávací a profesní dráhu. Dnes už tedy žáci se specifickými poruchami učení tvoří neopomenutelnou skupinu žáků zohledňovaných při vzdělávání na základní škole.
Co však jsou specifické poruchy učení? Především je to rozmanitá skupina poruch, pro níž jsou typické obtíže při nabývání základních školních dovedností jako čtení, psaní, počítání nebo mluvení. Příčina vzniku není dosud plně objasněna, pravděpodobně zde hrají roli genetické faktory, ale příčiny těchto poruch jsou také často připisovány dysfunkci části mozku nebo jeho drobnému poškození. Určitý vliv je také přikládán nepříznivým podmínkám prostředí, ale to spíše SPU umocňuje, než aby je přímo způsobovalo.
Odborníci uvádí, že výskyt osob se specifickými poruchami odpovídá zhruba 2 - 4%, kdy se postižení projevuje napříč celým spektrem rozložení inteligenčního kvocientu. Postižením tedy trpí jak děti s nadprůměrnou inteligencí, tak také děti v nižším pásmu inteligence.
Vzhledem k velkému vlivu na vzdělávání jedinců jsou kladeny obrovské nároky na včasnou diagnostiku a zajištění reedukační péče a podpory. Ta spočívá zejména v odlišném přístupu ve vzdělávání, kde jsou praktikovány převážně rozdílné styly učení. Zatímco na prvním stupni základního vzdělávání je tato problematika již poměrně dobře ošetřena, do popředí se dnes dostává zejména vzdělávání na druhém stupni a středních školách.

Obecně se specifické poruchy učení objevují u různých osob různými příznaky. Tyto příznaky jsou pak zobecňovány a hovoří se o všem známé dyslexii, dysgrafii, dysortografii a dyskalkulii. V České republice pak k těmto poruchám přidáváme ještě pojmy jako dysmúzie, dyspinxie a dyspraxie. O specificích jednotlivých poruch se budeme zmiňovat v následujících dílech.