středa 4. května 2016

5.květen - Evropský den pro rovnoprávnost osob se zdravotním postižením

Jistě už jste si všimli, že v dnešní době připadá na téměř každý den nějaká méně či více významná událost, slaví se prakticky každý den, ať už jen u nás či dokonce mezinárodně. Včera například slavili fanoušci kultovních snímků Star Wars, protože od roku 2011 je 4. 5. zkrátka den Hvězdných válek. Zítra je zase Mezinárodní den proti dietám, který už se oslavuje podstatně déle a dnes? Dnes slavíme rovnou několikrát a troufám si říct, že i významněji. Na 5. 5. totiž připadá Mezinárodní den porodních asistentek, o kterém se hovoří už od roku 1972, v roce 2005 pak Světová zdravotnická organizace zavedla Mezinárodní den hygieny rukou. Co nás osobně ale nejvíce zajímá je fakt, že dnes je také Evropský den pro rovnoprávnost osob se zdravotním postižením.
Ano, málo kdo ví, že už od roku 1992 si v tento den připomínáme rovnoprávnost osob se zdravotním postižením a protože se o tomto dni v této souvislosti téměř nemluví, rozhodli jsme se ho trošku připomenout a napsat k němu pár slov.
Definovat co je to zdravotní postižení není úplně snadné, můžeme se tak totiž snažit z pohledu medicínského, ale také z pohledu sociálního, což se nám jeví pravděpodobně jako významnější. Tato definice totiž nesleduje postižení jako zdravotní hendikep (který je samozřejmě také přítomen), ale zaměřuje se převážně na bariéry vzniklé mezi osobou s postižením a okolím. Tyto bariéry pak mohou být různé, jednak se může jednat o bariéry fyzické, což je převážně oblast úpravy veřejných prostor, ale také psychické, což je samotný pohled společnosti na dané postižení. Sociální model přístupu k osobám se zdravotním postižením nám připadá důležitější z jednoho prostého důvodu. Protože ač se tyto osoby většinou smíří se svým zdravotním hendikepem, naučí se s ním žít, kompenzovat jej a jsou plnohodnotná součást společnosti, sociální prostředí jim mnohdy klade mnohem větší překážky, než je jejich skutečné postižení.
A právě proto vznikají tyto dny, abychom si připomněli, že mnohdy největší bariéra jsme my, my se svým přístupem. Všechny osoby se zdravotním postižením, včetně jejich rodičů a pečovatelů jsou obdivuhodní lidé s velkou sílou a pílí. Jsou to lidé, kteří jsou pro nás přínosem a inspirací, ale v neposlední řadě jsou to lidé jako my, kteří by měli mít stejná práva, stejné možnosti, ale i povinnosti. Troufáme si však říci, že naše společnost v této oblasti nestojí pevně na místě, ale dělá kroky dopředu a ve srovnání s minulostí to nejsou vůbec malé krůčky. A my doufáme, že to tak půjde dál a i když možná pomalu, tak alespoň jistě.